...vzhůru na hradby...

 

...v sobotu bylo nádherné jarní počasí a tak jsme vyrazili na mikrovýlet. Na zříceninu hradu Lukov...

...vzhůru do kopce rozkvétající loukou a probouzejícím se lesem...

 

...krajinou koupající se ve slunečním svitu...

 

...kolem prastarého dubu, který zasadil Albrecht z Valdštejna....

 

...po dřevěném mostě přes příkop. Nedá mi to a jako v dětství se musím dívat dolů. Mezery mezi prkny splývají a já mám pocit, že snad ani nejdu po pevném mostě, ale jen vzduchem. A spadnu dolů. Jako kdysi...

 

...ale to ještě byla věž rozbitá...

 

...jako dítě jsem tady byla mockrát. S našima, s táborem, se školou. To hrad býval obyčejná zřícenina s hladomornou (to jsme si tak představovali), kde bylo ohniště. Za ta léta tu spolek pro záchranu Lukova (nevím, jestli se právě takto jmenují) odvedl obrovský kus práce. Opravená věž, hradby, dvě velké místnosti...zapojím fantazii a vidím velké dubové stoly s pečínkama a vínem v číších, kolem rytíře v drátěných košilích a sličné panny, na zdech plápolají louče, v koutě hraje loutna...

...zpět do reality. Ve sklepních prostorách, které jsou opravené, je výstava pruských válek. Taky pár vitrín s místními nálezy a vykopávkami, povídání o historii hradu ...naposledy jsme tu byli tak dva tři roky zpět a pokroky jsou opravdu velké...

 

...při výhledech po okolí tu můžeme spatřit i horolezce...

 

...a po nezbytném občerstvení ještě trochu lození po skalách na Králkách...

...příjemný nový týden! A.