...ještě se vrátím na balkánský poloostrov. Když už jsme v Bulharsku a je léto a slunečno, je škoda nevydat se tam, co u nás doma nemáme. K moři. Je celkem jedno, jestli pojedeme k Černému nebo rovnou do Řecka k Egejskému. Časově to vychází stejně. Ale jsme v Bulharsku, tak hurá do Burgasu. Nikdy jsem u Černého moře nebyla, tak se těším...
...budíček opět ve čtyři ráno. Recepční se vyhrabe z pod pultu a vyjeveně se na nás usmívá. Cesta má trvat podle navigace asi čtyři hodiny...Hned při výjezdu na dálnici na nás bliká stopka. Policie. Naštěstí jen kontrolují známky. Zavírám oči. Budíček tak brzo ráno, to není nic pro mě. Rozednívá se. Jedeme krásnou hornatou krajinou. Mraky jsou tak nízko, až má člověk pocit, že se jich může dotýkat. A foťák se válí v kufru...
...dálnice je nedávno dokončená. Staré úseky poznáme jednoduše, hodně připomíná naši D1. Nové úseky jsou krásně rovné. Ale...chybí mi tu odpočívadla. Ne že by tu nebyly, ale jen "vyhnutá" cesta z přímé trasy. Chybí tu jakékoliv zázemí, jako třeba lavičky, stromy nebo WC. V porovnání s chorvatskou magistrálou nebo i maďarskou...
...docela nás zaráží místní "specialita". Zastavit v odstavném pruhu. I dvě tři auta za sebou. Jen tak. V pohodě, však co, auta jedou pouze 140...
...jinak k místním řidičům. "Padesátkou" v obci nejede nikdo, jen my. Troubí na nás a tlačí a problikávají minimálně "osmdesát". "Stopka" je pro blbce. Slouží maximálně jako "Dej přednost v jízdě". Předjíždí zprava zleva. A blinkr? Ukázání, kam odbočím, je zbytečnost. Ale jedno se jim musí nechat. Pouští chodce, před přechodem většinou zastaví...
...dojíždíme do Burgasu. Velké město, všude mraky aut, autobusů. Absence cedulí vedoucích moři. Navigace je mimo. Uličky jsou úzké. Nějak podle istinktu přijíždíme k městskému parku, za nímž moře tušíme.
Všichni mají parkovací známky. Kam s autem? Hurá, parkovací automat! Ale na mince. Těch máme málo. I dvě leva jsou papírové. Tak jdeme rozměnit. Ochota místních lidí mě dostává. Nikdo nerozmění. Zdá se mi to, nebo jsou nepříjemní? V Sofii a městě, kde máme hotel, jsou lidé milý a příjemní...Nakonec najdeme banku a mince máme. Zatímco jsme sháněli drobné, parkoviště se pomalu zaplnilo. Z jedné strany, z druhé, jak tam auto pohodí, tak tam stojí. Jdeme do parku a hledáme pláž...
...moře. Opravdové, velké. S vlnama a písčitou pláží... Nějakou vyšlapanou stezkou mezi keři se dostáváme na pláž. Všude jsou stavební stroje a dělníci. Asi to tu opavují. Projdeme pod molem a rozkládáme náš jediný malinkatý ručník. Vzít osušku z domu mě teda nenapadlo...Je tu pouze pár lidí. Nějací chlapi lovící mušle. Taky čistící...pěkný humus. Ale moře je úžasné! Písčité dno, docela čistá voda, teplá jako kafe...Všude jsou krásné bílé mušličky. Ve vodě vidím malého kraba. Něco mě kousne do nohy...
...lidé tu pěstují plážovou turistiku. Balíme svých pár švestek a jdeme taky. Kousek dál je pláž plná lidí. Písek je tu čistější jak u mola, tam byl místy takový černý. Někde jsem četla, že je snad od ropy (fuj!), ale kamarádka mi řekla, že to jsou nějaké chaluhy nebo trávy. Tak nevím. Jinak písek je plný nedopalků z cigaret. To nám docela vadí. A nedopalky jsou úplně všude. Bulhaří kouří. Kouří moc a téměř všichni. Na pláži, na ulici, v autě, v obchodě a dokonce jsem viděla v lékárně...
...k poledni, kdy začíná slunce hodně pálit, dostáváme hlad. Jdeme hledat restauraci. Mladou servírku žádáme o jídelní lístek. Přinese nám ošuntělé reklamní letáky se zmrzlinou a nějakými nápoji. No nic. Bereme, co je napsané na tabuli. Kalamáry a rybičky, kterým se v Chovatsku říká, tuším, girici.
Dále pivo. Slečna nerozumí nebo nechce rozumět? Zkoušíme rusky, anglicky. Nejsme profesionální překladatelé, ale myslím, že "bír" a "kofi" jsou celkem mezinárodní slova. Ale dočkáme se. Slečna se ani jednou neusmála a byla opět spíš odměřená...
...projdeme bulvár, koupíme dětem na památku námořnické trička a šaty (mimochodem prodavačka velmi milá a ochotná, nevadí nám ani jazyková bariéra) a zpátky k moři...
...teď odpoledne jsou parádní vlny. Určitě metrové. Nikdo neplave, všichni jen skáčou. Super zábava...
...jen tak mimochodem. Na pláži není ani WC, ani převlíkárna ani nic. Kam asi lidi čůrají?! Ale jelikož na pláži probíhají stavební práce, všude jsou cedule na příspěvky z evropských unijních fondů, tak předpokládám, že pláž a zázemí bude v budoucnu perfektní...
...tak jsme okoupaní a připálení. Jedem zpátky, čtyři hodiny cesty...
...ráno zase budíček pro změnu v pět. Snídani vynecháme, stejně nebyla moc valná. Domů! Už se těším...
...hranice v pohodě, pár aut. Na bulharské straně. Na srbské hodinové čekání. Netušila jsem, že mají na státních hranicích otevírací dobu. Prostě začali pouštět až v devět. Zbytečné brzké vstávání...
...Sbskem v pohodě, dálnice skoro prázdná. Ale...ta řada před celnicí je podezřelá...A ještě nepříjemnější...kolem aut chodí rodiny (nejspíš) Rumunů a žebrají peníze. Jsou špinaví, otrhaní, ale někteří tlustí? Děcko s useknutou rukou, druhé s novorozencem v náručí...Rozhání je celníci...
...hodina čekání v Srbsku, tři hodiny před maďarskou stranou. Venku je 36,5°C. Klimatizace začíná pomalu topit, dochází voda. Maďaři kontrolují každé auto. Otevřít kufr, kontrolují dveře aut i sedáky...
...konečně! Ještě dáme guláš v místní čárdě (výborný) a už přímá cesta domů. O třičtvrtě na dvě v noci zastavujeme před barákem. Ať žije cestování!
...a pocity? Tak rozporuplné jsem ještě ze žádné země neměla. Ale stálo to za to. Jsem moc ráda, že žiju v této naší malé krásné České republice...
...jsem se nějak rozepsala...už končím. Moc vám děkuji za milé komentáře k předchozím příspěvkům a přeji příjemný den! A.
.
